top of page

Exhibitions

turzova_poster.jpg

Medúzin Komplex

5. 6. 2024 - 29. 6. 2024

 

Malířka Magdalena Turzová se promyšlenou senzitivní malbou dotýká témat, která volně vycházejí z dvojsečné pozice středního věku, kdy člověk už vychovává děti, ale přitom sám nepřestává být dítětem stárnoucích rodičů. Přestože jsou její obrazy ukotvené v osobním prostoru, vztahují se k obecně sdílené zkušenosti, a proto mají schopnost objektivní výpovědi.

 

50x70_svejdova_page-0002.jpg

Night Napoli

2. 5. 2024 - 31. 5. 2024

 

Fyzická malba Sofie Švejdové (1990) se rozevírá mezi realitou a abstrakcí. Dotýkaná exprese vytvářená rukama mění skutečnost v emoce a zaklíná je do hutných barevných hmot, které ztrácejí konkrétní tvarosloví a doslovnost, aby se z nich staly zaujaté připomínky událostí a věcí ukotvených v prostoru, přičemž obě polohy se protínají. Jsou jedním a týmž a zároveň každá sama sebou. Sofie na jedné straně odebírá z viditelné skutečnosti, na druhé naopak zviditelňuje to, co za normálních okolností vidět není: energie, vztahy, niterné procesy. Svoje vlastní, samozřejmě, protože při malování vychází z toho, co jí obklopuje, a co se jí děje. Z takového pohledu se dá o její tvorbě uvažovat jako něčem, co přímo dotýká jejího života.

 

Páteří její malby je na počátku vnější svět, aby se dál tak trochu magicky rozvíjela v nezávislé intuitivní lince už jen podle toho, co se děje na plátně. Dostává se tak na hranice abstrakce, ale při tom neztrácí zobrazivý potenciál. Zůstavá obojím a záleží na optice diváka, jeho způsobu čtení a asociacích, které rozhodují o tom, čím je v daný okamžik víc. Naznačuje to ostatně – především s ohledem na obrazy reflektující bezprostřední domácí prostředí autorky, rozčeřené rodinným výletem do Broumova - i trochu ironický název. Velkosvětskou z angličtiny upředenou roušku odkazující na romantickou noční Neapol demaskuje česká fonetika, aby prozaicky upozornila na fakt, že většinu času, který nám tady byl vyměřen, můžeme s největší pravděpodobností „najít na poli“. Tedy v práci a každodenních starostech.

 

50x70_cernicky_page-0001 (1).jpg

Pohádky bezesných nocí

4. 4. 2024 - 30. 4. 2024

 

V roli vypravěče se Jiří Černický pouští do glosování světa skrze soubor krátkých anekdot, které vycházejí z inspirace starých pohádek a bajek knižního souboru Pohádky tisíce a jedné noci. Orientální relikt obohatil evropskou společnost a dovolil nahlédnout do obsahu kulturních aspektů Blízkého východu. Jiří Černický je dobrodruh a cestovatel, který objevuje zapomenutá, nebezpečná i bizarní místa světa, ale i ta skrytá v jeho nitru. 
 

Centrifugy senzací a absurdností vynášejí smyšlené figurky do nabitých barevných polí. Popkulturní fenomén americké fráze „dreams come true“ ohraničuje pole působnosti každého zobrazeného aktéra. Odrážejí od sebe okolní svět a žijí ve své vlastní bublině. Jak sám popisuje Jiří Černický: „efekt energetický polí vychází z představy, že je obraz tvořen ze skvrn (polí), jenž mají ve svém středu energetický významový zdroj.“ 
 

Jiří Černický docílil pocitu pohádkovosti díky formě záměrně zvoleného líbezného stylu figurativnosti.  Pohádky bezesných nocí jsou založeny na jinotajích a nevyřčených pravdách, které v sobě skrývají magnety přitažlivosti a krutý humor. Postavy působí jako izolanty štěsteny, které působí mírumilovnou povahou, avšak se zlým úmyslem. Pod vlivem cest po Africe a Blízkém východě se do tvorby Černického přimíchal nezaměnitelný spirit odvahy, humoru a nadhledu nad tíživou realitou s ingrediencemi tajemnosti, absurdnosti a exotičnosti k exhalaci informovanosti přítomnému okolí.

 

gabrielova_poster.jpg

POLARIS

6. 3. 2024 - 31. 3. 2024

 

Výstava Veroniky Gabrielové (1992) je duálně autobiografická, když se v ní prolínají věci, které prožívá, s těmi, o kterých přemýšlí. Její precizní kresebné práce mají formátem i barevností nejednou vizuálně nakročeno k malbě a není úplně snadné je formálně ani tematicky zařadit. Jsou to kombinované asociativní kompozice na pomezí zátíší, krajinných motivů a figurality se symbolickým nábojem, založené především na osobní mytologii. Přestože jsou výrazem zřetelně ukotvené v realitě, jako celek jsou významově otevřené a výkladově vrstevnaté.

 

Jejich obsah se přímo dotýká autorčiny každodennosti, ale zároveň přerůstá do nadosobního vyznění směrem k aktuální globální problematice, kterou ovšem zpětně stavějí na úroveň intenzívního subjektivního prožívání. Právě síla, opravdovost a přirozená logika vyrovnaného vztahu mezi vlastní intimní sférou a celosvětovým kontextem jsou v našem prostředí výjimečné a dělají z prací Veroniky Gabrielové to, čím jsou – nenásilným a přitom aktivním znamením sounáležitosti s tím co nás obklopuje ať se to zdá být na první pohled jak chce vzdálené, stejně jako zprávou o osobní zodpovědnosti za tento svět.

pozvanka_dusek.jpg

Gates

24. 1. 2024 - 28. 2. 2024

 

Absolvent pražské akademie a laureát Ceny kritiky z roku 2021 Pavel Dušek (1992) novým cyklem vytvořeným přímo pro Platformu 15 obecně navazuje na svůj postupný proces materiálového zkoumání malby.

 

Tentokrát poprvé zaměřil pozornost na ocel, která jeho obrazoobjekty s architektonickým vyzněním ještě víc otevírá parametrům projektování technického typu. Také v tomto případě autor vychází z modernistických principů skládání prostoru, ale na rozdíl od předchozí doby, kdy se často volně inspiroval ultimátními stavbami mezinárodní avantgardy, jsou nyní předobrazy jeho prací ukotvené v současnosti. Ocelové pláty ještě více podtrhují optické kvality reliéfních kompozic, čemuž napomáhají i dynamická proměna barevnosti a řízené experimenty s použitím rzi. Ta nejen že do vizuální hry vnáší strukturální prvky, zesubtilňuje ji a celkově přenáší zoom na detail, ale má i významotvorný efekt, kdy se v obrazech stává ztělesněním plynoucího času.

 

Geometrizující skladba osvětlených a stinných částí pak otevírá prostor do hloubky až nejzazší ploše, k níž se celý konstrukční systém prolamovaných hmot vztahuje. Jak naznačuje postava, která se poprvé na jednom z obvykle liduprázdných interiérů nachází, nejde jen o tajuplné abstraktní místo, do kterého může divák projektovat své představy o tom, co se nachází vně „stavby“, ale také možné východisko z labyrintu, jenž člověka v jeho každodennosti obklopuje. Kurátorem výstavy je Radek Wohlmuth.

škapafinal.JPG

Night City

30. 11. 2023 - 19. 01. 2024

 

Michal Škapa ve své postupné topografii genetického kódu města tentokrát sáhl do kyberprostoru, když svou inspiraci čerpal z bible cyberpunku, kultovního románu Williama Gibsona: Neuromancer. Není to bezdůvodu už proto, že tento autor v roce 1984 předpověděl osobní počítače, internet, virtuální realitu, nanotechnologie, umělou inteligenci a drony. Jinými slovy reálie, ve kterých nejen že fungujeme, ale modelují náš osobní prostor a ovlivňují prožívání dnešního dne a teď do té míry, že si život bez nich už prakticky nedokážeme představit. 

Svůj malířský výraz Michal Škapa zase o něco posunul. Dál balancuje na hranici mezi obrazy a obrazoobjekty, které čerpají z urbanních subkultur. Ačkoli zůstávají samy sebou, představují zároveň jednotlivé díly skládačky přirozeně směřující k agresivní neuspořádanosti vyššího celku. Možná proto je tento projekt pro hackery a street-samurai mnohem víc ne/kompaktní prostorovou instalací než přehlídkou jednotlivých pláten. Night City bylo zatím možné si jen představovat, teď se do něj konečně dá i vstoupit. A vzhledem k tomu, že výstava trvá přes Nový rok, jsou to zároveň zvláštní narozeniny – vizuální oslava čtyřicátého výročí příchodu cyberpunku na náš svět.

50x70_petrbok_page-0001.jpg

Princezny v mlíku

10. 10. - 2. 11. 2023

 

Jiří Petrbok(1962) je ikona současné malby. Rád vytváří nejrůznější postavy a převádí je v ikony dnešního hypebeast světa do svých obrazů.
V podzimní sezóně fashion weeků a šokující atmosféře globálních katastrof se výstava pokouší ukázat jednotlivá díla v konceptu módního lookbooku, který předchází hlavnímu aktu, tedy catwalku. To především umocňují kresebné série na papíru, které Petrbokovi mnohdy napomáhají jako přípravné skici pro velkoformátové malby. Čím se vůbec trápíme, když máme všechny možnosti světa? Tahle otázka je stěžejním statementem aktuální výstavy. 
V návaznosti na historii místa, v němž se nachází galerie Platforma 15, se odůvodněně objevuje právě tato nově vzniklá série Jiřího Petrboka. Původně sloužící prostory mlékárny, které fungovaly od roku 1958, se tak podařilo znovu ponořit do bílé mlhy. Petrboka proto napadlo pokračovat na cyklu a znovu vytvořit triptych princezen, které se nacházející v mléčné mlze a stávající se patronkami galerie. 

cervena_poster.jpg

Piemonte

29. 08. - 28. 09. 2023

 

Názvem vůbec první samostatné pražské výstavy Michaely Červené (*1997)  je Piemonte, nazvané podle regionu v severní Itálii poblíž Turína, kde letos na přelomu jara a léta pobývala na čtyřměsíční stáži. Tam také kompletně vznikl vystavený cyklus obrazů, který je inspirovaný především místní flórou, prožitkem ledovcem utvářené krajiny údolí Aosty a výhledem na dvoutisícovku Monte Gregorio. Práce v otevřeném prostoru přinesla na jednu stranu zhutnění, na druhou větší uvolnění a rozmach rukopisu. Intenzivní světelnost přidala výraznou proměnu barevnosti. 

posterMachyckova.JPG

Lame a spillo

20. 06. - 22. 07. 2023

 

Autorem čtvrtého projektu PLATFORMY 15 je Renata Machýčková (1988).V roce 2013 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, kde studovala v ateliéru malby Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy. Má za sebou stáže v ateliéru Václava Stratila na FaVU v Brně a na Middlesex University v Londýně. Kromě malby používá i specifické výtvarné techniky, ať už je to práce s voskem nebo řezání skalpelem do listů papíru ve výsledku ne nepodobným krajce. Její práce kombinuje svižnou kresebnou expresivitu s odkazem k lidovým rukodělným technikám založeným na ornamentální redukci. Vystavuje v České republice a Itálii. V doslovném překladu má název výstavy Čepele na podpatku evokovat element ženskosti a ostrosti. Projekt propojuje malířskou tvorbu Renaty Machýčkové s výběrem prací na papíře. Ústředním tématem je ženská tvář, charakter.

plakat_edited_1000px.png

Perennials

18. 05. - 16. 06. 2023

 

Autorkou již třetího projektu PLATFORMY 15 je Kateřina Ondrušková (1991), představitelka nejmladší umělecké generace. Je absolventkou malby na pražské akademii (2013 - 2019), kde postupně prošla celkem třemi ateliéry výrazných uměleckých individualit, které pomáhaly formovat její vlastní vizuální jazyk. Intuitivní vrstevnatá expresivní malba Kateřiny Ondruškové je ukotvena v realitě a disponuje parametry příběhového vyprávění. Často vychází přímo z osobní mytologie. Ústředním tématem, procházejícím zatím prakticky celou její tvorbou, jsou prvky živé i neživé přírody, například květiny nebo kameny, které ovšem často slouží i jako indikátor různých aspektů lidského života. Kateřinu Ondruškovou zastupuje Double Q Gallery z Hongkongu, která její práce kromě jiného v březnu 2023 představila v rámci Symbiosis 2.0 - VIP sekce, Art Basel Hong Kong

50x70_tytykalo_page-0003.jpg

Ve stínu mizející hory 

14. 04. - 14. 05. 2023

 

Autorem druhého projektu pro PLATFORMU 15 je jeden z nejvýraznějších malířů své generace Jakub Tytykalo (1984), který zde představuje výběr svých obrazů z posledních dvou let. Pracuje v nich svým typickým rukopisem, kdy kombinuje malířské a kresebné postupy, někdy ještě s vlepovanými papíry, které konfrontuje s až sochařsky vnímaným tvaroslovím založeným na fragmentaci. Jeho nový soubor zároveň dobře zachycuje aktuální proměnu koloritu, totiž přechod od dříve převládajících zemitých odstínů, ke škále modří, které jeho plátnům dominují dnes a staly se pro něj novou základní barvou, jež vytlačila většinu ostatních.

IMG_1271.jpg

Happy
B-Day 

09. 03. - 09. 04. 2023

Come along on Thursday from 7pm for the Opening of PLATFORMA 15’s contemporary art space in the heart of Vinohrady. Celebrate the launch of Jakub Hubalek Happy B-Day’s solo exhibition, take a tour of the art studio, learn how PLATFORMA 15’s can help your creative ideas grow. Discover this and more at Prague’s newest art venue – we look forward to welcoming you!

bottom of page