Artists
Jakub Hubalek (1983)
Jakub Hubálek patří mezi výrazné malířské solitéry mladší umělecké generace. Na českou výtvarnou scénu vstoupil v roce 2010, kdy diplomoval na pražské Akademii výtvarných umění v Ateliéru kresby. Vztah k tomuto médiu je také zásadní pro jeho autorské pojetí obrazu, a právě na tomto vztahu jsou založena všechna podstatná specifika, která činí jeho malířský výraz výjimečným a rozpoznatelným. Orientaci na černobílou tonalitu, k níž se propracoval prostřednictvím zelených monochromů, vyvažuje autor v rámci obrazové konstituce smyslem pro kontrast forem. Na jedné straně popisnost na hranici citované fotografické předlohy, na straně druhé impulzivní expresivní vstupy, které popisnost v její dokonalé iluzivnosti demontují. Napětí mezi oběma výrazovými póly (preciznost vs. gesto) vytváří svět proměnlivé, rozporuplné atmosféry, za níž cítíme ambivalentní pohled introverta. Někde spíše kritický, jinde střízlivý, často však podvratně subverzivní či podmanivě melancholický.
Jakub Tytykalo (1984)
Malíř Jakub Tytykalo (1984) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde prošel ateliéry grafiky, kresby a sochařství. Malbě se věnoval na Universidad Complutense de Madrid ve Španělsku. Je laureátem Art Prague Young Award 2017. Charakterická je pro něj kombinovaná výtvarná zkušenost, která se také přenáší do jeho vizuálního jazyka. Formálně navazuje na odkaz mezinárodní moderny – především surrealismu a kubismu. Jeho malba je typická proměnlivým koloritem od zemitých barev po studené tóny, které ji charakterizují dnes. Nedoslovné motivy se nacházají na pomezí krajiny, zátiší a žánru. Jakub Tytykalo patří mezi umělce vysočanského Studia Prám. Samostatně vystavuje především v respektovaných pražských galeriích (Berlínskej model, Bold Gallery, The Chemistry Gallery, Trafo Gallery), ale realizace má i ve veřejném prostoru. Svůj nejznámější mural vytvořil v roce 2021 v Praze 7 na kultovním místě v blízkosti stanice metra Vltavská.
Kateřina Ondrušková (1991)
Autorkou již třetího projektu PLATFORMY 15 je Kateřina Ondrušková (1991), představitelka nejmladší umělecké generace. Je absolventkou malby na pražské akademii (2013 - 2019), kde postupně prošla celkem třemi ateliéry výrazných uměleckých individualit, které pomáhaly formovat její vlastní vizuální jazyk. Intuitivní vrstevnatá expresivní malba Kateřiny Ondruškové je ukotvena v realitě a disponuje parametry příběhového vyprávění. Často vychází přímo z osobní mytologie. Ústředním tématem, procházejícím zatím prakticky celou její tvorbou, jsou prvky živé i neživé přírody, například květiny nebo kameny, které ovšem často slouží i jako indikátor různých aspektů lidského života. Kateřinu Ondruškovou zastupuje Double Q Gallery z Hongkongu, která její práce kromě jiného v březnu 2023 představila v rámci Symbiosis 2.0 - VIP sekce, Art Basel Hong Kong
Renata Machýčková (1988)
Narodila se v roce 1988 ve Valašském Meziříčí, žije v Bergamu v Itálii. V roce 2013 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, kde studovala v ateliéru malby Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy. Má za sebou stáže v ateliéru Václava Stratila na FaVU v Brně a na Middlesex University v Londýně. Kromě malby používá i specifické výtvarné techniky, ať už je to práce s voskem nebo řezání skalpelem do listů papíru ve výsledku ne nepodobným krajce. Její práce kombinuje svižnou kresebnou expresivitu s odkazem k lidovým rukodělným technikám založeným na ornamentální redukci. Vystavuje v České republice a Itálii.
Michaela Červená (1997)
Narodila se v roce 1997 v Karlových Varech. Studovala textilní design na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V roce 2019 absolvovala stáž v ateliéru textilu na MOME v Budapešti a o rok později na pražské UMPRUM. Momentálně žije a tvoří v Praze. Profilovala se zejména jako malířka. Většinou maluje na nenašepsované plátno. Pracuje intuitivně, ale její expresivní barevné záznamy jsou inspirovány konkrétními situacemi a místy. Kromě malby věnuje pozornost také textilu. Vytváří ručně tkané tapisérie nebo kombinuje malbu s výšivkou.
Jiří Petrbok (1962)
Jiří Petrbok (nar. 1962 v Kladně) studoval v letech 1984–1990 na AVU v Praze (prof. R. Kolář, prof. J. Sopko), od roku 1995 působil jako odborný asistent na AVU v Praze v ateliéru kresby prof. Jitky Svobodové. Od roku 2011 - 2023 tento ateliér vedl.
Jiří Petrbok dnes patří mezi absolutní klasiky české výtvarné scény. Od poloviny 90. let systematicky pracuje s fenoménem člověka. Chápe jej jako element a určité měřítko, ze kterého jeho obrazy vycházejí a který je určuje. Petrbok lidské tělo vystavuje utrpení, deformacím a různým podobám diskomfortu. Ačkoliv je člověk, zejména lidské tělo, středobodem většiny Petrbokových děl, často získáváme pocit, jako by byl z obrazu záměrně vyčleněn. Pozoruhodným elementem Petrbokovy tvorby je schopnost ironie a určité grotesky. Petrbok dokáže velmi často děj zasadit do situace, která věci posouvá z pomyslného pásma jistého děsu a úzkosti a vytváří svébytný a nezaměnitelný autorův jazyk, jenž je pečlivou a mimořádnou syntézou mnohaleté tvůrčí zkušenosti. Jiří Petrbok vedl ateliér kresby na Akademii výtvarných umění v Praze.
Vladimir 518 (1978)
Vladimir 518 (vlastním jménem Vladimír Brož, narozen 1978) je multimediální umělec a hudebník, který se v průběhu devadesátých a nultých let vyprofiloval jako jedna z nejvýraznějších postav pražské graffiti scény.
Během svého života realizoval velké množství knižních ilustrací, grafického designu, comicsů, divadelní scénografie i volného výtvarného umění. Jeho výtvarné projekty otisklo mnoho prestižních zahraničních časopisů, například německý LoDown, slovinský Stripburger, či anglický Dazed & Confused.
V období let 2004 a 2005 tvořil a žil v německém městě Leipzig, kde se pracovně propojil s progresivní typografickou skupinou Black Red.
Jako scénograf spolupracoval s experimentální divadelní skupinou TOW, s kterou realizoval představení na mnoha světových divadelních scénách. Je členem audiovizuální jednotky SPAM, která se zaměřuje na digitální umění a synchronizaci videa, zvuku, laseru a světel. V roce 2005 nakreslil pro architektonický časopis ERA 21 sérii výtvarných příběhů o československé předrevoluční architektuře, a předznamenal tak velký zájem mladé generace o tyto specifické stavby.
Mezi lety 2011 a 2015 kreslil a vydával společně s dalšími českými výtvarníky undergroundové noviny KIX. Mezi lety 2006 a 2021 byl hlavním představitelem rozsáhlé organizace BiggBoss, která produkovala především knižní a hudební projekty, zaměřené na současnou městskou kulturu a umění. Mezi jeho nejznámější knižní publikace patří například trilogie Kmeny (2006, 2011, 2013), analýza současného českého umění Obsese (2015), či rozsáhlý projekt Architektura 58-89 (2022).
Své výtvarné práce vystavoval v Čechách i v zahraničí. Tvoří převážně v pražské umělecké továrně MeetFactory, u jejíhož vzniku v roce 2008 sám osobně stál.
Vedle výtvarné práce je velmi dobře známa i jeho hudební produkce. Vladimir 518 do současnosti vydal sedm řadových alb a tři výběrové mixtapy, natočil i režíroval velké množství videoklipů, a spolupracoval s mnoha předními interprety rozdílných žánrů.
MICHAL ŠKAPA / TRON (1978)
Michal Škapa aka TRON patří do silné generace českých writerů, která se objevila hned v první polovině 90. let a postupně prošel nejzásadnějšími uskupeními své doby, ať už to byla oldschoolová DSK crew, nebo později provokativní a ironičtí CAP. Konfrontoval se i s mezinárodním prostředím, o čemž svědčí i úspěšný atak newyorského metra na přelomu tisíciletí, který se stal jedním z mezníků domácí graffiti subkultury. Jeho kvality potvrzuje i fakt, že se dokázal prosadit v běžném galerijním provozu. Podle J&T Banka artindex patří do první stovky nejúspěšnějších současných českých umělců. Náleží k okruhu autorů legendární pražské Trafačky, téměř patnáct let má ateliér v MeetFactory, s níž spolupracuje. V rámci volné tvorby se vyjadřuje v různých médiích a formátech od muralů, přes malbu akrylem, airbrushem, po site-specific instalace a prostorové i světelné objekty. Je spoluzakladatelem sítotiskové dílny Analog!Bros a blízkým spolupracovníkem labelu BiggBoss.
Photo: František Ortmann
Pavel Dušek (1992)
Pavel Dušek (1992, Hradec Králové) v letech 2012–2018 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Michaela Rittsteina. Stáž v indonéské Jakartě není jediná jeho zahraniční zkušenost. Svými obrazy označil místa v Athénách, Paříži, Londýně, Benátkách nebo Barceloně. V roce 2021 získal Cenu kritiky za mladou malbu.
Veronika Gabrielová (1992)
Je česká výtvarnice, která se věnuje kresbě s využitím linky jako prostředku zkoumání. Její plátno slouží jako odrazová plocha zachycující nejen všední okamžiky, které ji definují, ale také spojení jejích cest, vnějších vlivů a úsilí. Kresba je jazykem a linie jsou jejímy vypravěči. Experimentování je Veroničiným vůdčím světlem, které ji vede k tomu, abych ve svých dílech propojovala netradiční materiály, jako jsou neonová světla, výšivu a lesk třpytivých gelových per. V těchto nečekaných kombinacích nachází souznění mezi současností a tradicí, protože čerpá i z jeskynních maleb, které ji vždy fascinovaly. Veroničina díla jsou figurální a realistická, zachycují střípky jejího života - okamžiky, které mají osobní význam. Tyto fragmenty jsou protkány textem, což Veronice umožňuje nejen dokumentovat své zážitky, ale také překračovat hranice a zasazovat je do širšího kontextu. Kresby propojují konkrétní a abstraktní, přičemž její vyprávění často vzniká jako směs syrových emocí i promyšlených úvah. Své místo v tvorbě Veroniky Gabrielové nachází i láska - dichotomie radosti a bolesti srdce. Zkoumáním euforie i žalu odkrývá vrstvy své identity a nabízí divákům pohled na mnohotvárnost lidského spojení. Její práce se stává svědectvím o složitosti vztahů a díky zranitelnosti nachází sílu ve sdílení svých příběhů o odolnosti a růstu.Tvorba Veroniky Gabrielové je v podstatě deníkem její existence - vizuálními memoáry, které zahrnují minulost a zároveň odvážně vykračují do budoucnosti.
Jiří Černický (1966)
Jiří Černický (1966, Ústí nad Labem) je český vizuální umělec, který je znám jako tvůrce experimentálních, intermediálních projektů. Ve své tvorbě se velmi často pohybuje v prostorech mezi médii, kdy není úplně zřejmé, o převahu jakého média se jedná- zda jde například o videoart, vizuální poezii nebo fotografii. Pro jeho práci je často typická sociálně politická angažovanost související s překračováním společenských tabu.
Studoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem a na Umprum v Praze v atelieru Adély Matasové. V roce 1997 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru Miloše Šejna a Jiřího Davida.
Jiří Černický je lauerátem ceny Jindřicha Chalupeckého, Sorosovy ceny a 48. říjnové ceny Bělehradského salónu. Je finalistou ceny Francis Alice.
Sofie Švejdová (1990)
Malířka Sofie Švejdová (*1990) patří k nejvýraznějším talentům současné generace českých výtvarných umělců. V březnu 2018 zaujala svými obrazy na prestižním uměleckém veletrhu VOLTA v New Yorku a tento úspěch následně vynesl jméno Sofie Švejdové do popředí současné umělecké scény v České republice i v zahraničí. Plzeňská rodačka vystudovala Střední školu designu v Praze, absolvovala stáž na Královské akademii výtvarných umění v Antverpách a v roce 2014 ukončila studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér malby u Stanislava Diviše a Jiřího Černického). Během studií experimentovala s různými médii, vytvářela nejen malby a kresby, ale také sochy a instalace. Nakonec zakotvila u obrazů, v nichž zpočátku zkoumala téma televizních seriálů a jejich prostřednictvím přešla od narace k abstrakci a nyní se věnuje především velkoformátové abstraktní malbě. Její bezprostřední a spontánní malířský styl zpochybňuje klišé o ženské tvorbě. Její expresivně pojatá štětcová tvorba v sobě někdy nese značnou dávku ironického odstupu, jindy zase odhaluje hluboké vnitřní zaujetí.
Magdalena Turzová (1978)
Narozena 21. června 1978 v Uherském Hradišti.
Zásadním médiem její tvorby je figurativní malba. Tematicky těží z vlastních životních situací, přičemž se pokouší definovat kolektivní i osobní vztah k obrazům a věcem, které nás obklopují.
Pracuje jako odborný asistent na katedře výtvarné výchovy v Olomouci, kde vyučuje malbu a kresbu.
Filip Dvořák (1990)
Filip Dvořák (*1990) studoval v ateliéru Malby Jiřího Černického a Marka Meduny na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde absolvoval v roce 2015. Jeho díla jsou v jedné rovině charakteristická komplexními odkazy k historickým epochám a stylům, zejména gotice, baroku či romantismu, přičemž zkoumá jejich současné kulturní ohlasy a balanc mezi autenticitou a ironií. V rovině druhé pak opakovaným se vztahováním k tématu hledání pravdy či svého spravedlivého místa na zemi z pohledu osamoceného jedince. Člověka malého – fyzicky, ve srovnání s velikostí světa a velkého – duchem. Pro Dvořákovu práci je typické překračování klasické formy obrazu a rozšiřování mediálního tvarosloví v kombinaci se současnými umělými materiály, jimiž ohledává možnosti reliéfu ve vztahu k ploše díla. Je laureátem ceny ESSL Art Award CEE 2015, Ceny kritiků za mladou malbu 2018 a na Glasgow School of Art absolvoval v roce 2012 studijní stáž v ateliéru malby.
ENG: Filip Dvořák (*1990) studied in the studio of Jiří Černický and Marek Meduna at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague, where he graduated in 2015. On one level, his works are characterized by complex references to historical epochs and styles, particularly Gothic, Baroque and Romantic, while exploring their contemporary cultural resonances and the balance between authenticity and irony. On the second level, it repeatedly relates to the theme of the search for truth, or one's just place on earth from the perspective of a solitary individual. A man small – physically, compared to the size of the world and big – in spirit. Dvořák's work is characterized by transcending the classical form of the image and expanding media morphology in combination with contemporary artificial materials, through which he explores the possibilities of relief in relation to the surface of the work. He is the recipient of the ESSL Art Award CEE 2015, the Critics' Prize for Young Painting 2018 and completed a studio painting internship at Glasgow School of Art in 2012.
Lucie Rosická (1998)
Lucie Rosická, narozena 1998 v Olomouc, v současnosti bydlí mezi Prahou a Ostravou. Je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze a specializuje se na textilní umění, konkrétně reliéfní prošívání látek. Její tvorba je hluboce ovlivněna současnými technologiemi, především sociálními médii a zkoumá fenomény spojené s moderními způsoby vnímání krásy a identity. Rosická se často vrací k tématům autoportrétů, které spojuje s reflexí své vlastní zkušenosti. Její práce kladou důraz na
časovost, proměnlivost těla a reflexi digitální éry, což propojuje v silně intimní a vizuálně působivá díla.
Martin Salajka (1981)
Martin Salajka (1981) vystudoval Ateliér malba 3 u Michaela Rittsteina na pražské AVU. Salajkův přístup k malbě dlouhodobě inklinuje spíše k formální malířské improvizaci, jež provázejí spontánní proudy energie užívající si možnost experimentovat s čistě malířskými fenomény. Ve svých neklidných světech zachycuje nejčastěji figurální motivy ve volně navazujících cyklech, jejich výběr vychází z fascinace přírodou a dlouhodobého pozorování jevů v bezprostředním okolí. Pracuje s výraznými barvami a prudkými kontrasty, jež podtrhují význam, dodávají kompozicím dynamiku a vášeň. V jejich organickém vrstvení je také patrná zkušenost s různorodými grafickými technikami, které spoluvytvářejí jádro nezaměnitelného rukopisu.
Tomáš Predka (1986)
Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze a laureát Ceny kritiky z roku 2017 Tomáš Predka (1986) přichází s novým cyklem Ve stínu Elipsy - vytvořeným přímo pro Platformu 15. Vystudoval v ateliéru Vladimíra Kokolii. V průběhu studia strávil semestr u Jiřího Černického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, ale prošel i Akademie der bildenden Künste ve Vídni, kde navštěvoval ateliér Expanded Painting německého malíře Daniela Richtera. V roce 2017 vyhrál domácí Cenu kritiky za mladou malbu. V témže roce obdržel cenu Českých center a strávil studijní stáž v Madridu. V roce 2021 vydal autorskou knihu v nakladatelství PositiF.
Markéta Bábková (1993)
Markéta Bábková (*1993) žije a pracuje v Praze. Je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér Malba III, Škola Michaela Rittsteina, Škola Josefa Bolfa (2013–2019). V roce 2017 studijně pobývala na Universitatea se Arte v Bukurešti (ateliér malby, Škola Petru Lucaci). Její malířská i grafická práce byla oceněna v několika soutěžích, například Grafika roku 2018 ve dvou kategoriích (studentská práce, speciální cena za grafickou techniku) (2019); Cena sympatie diváků v rámci 14. ročníku Ceny kritiky pro mladou malbu s přesahy (2021); Hlavní cena za velký formát v rámci Grafiky roku 2023 (2024).
Ve své tvorbě, která zahrnuje malbu i grafiku, mapuje své bezprostřední okolí. Jedná se o záznamy pracovního, veřejného i osobního prostředí. Jemné tóny umocňují intimní povahu nahlížení na prchavé momenty. Zobrazená zátiší, interiéry bytů, ateliéry ad. v sobě nesou individuální paměť a odkazují k předešlým situacím. Vztah k reflexy dění je ukotven i samotných názvech obrazů, které se stávají vodítkem k více významovosti daných námětů.
Matěj Macháček (1992)
Dílo Matěje Macháčka (1992) je prolnutím evropských a východoasijských uměleckých tradic a je postaveno na osobní ikonografii inspirované vlastními vzpomínkami a zkušenostmi. Osobitý výtvarný projev je charakteristický svou netradiční technikou, kdy velkoformátové malby na papíře tuší a akrylem lepí na bavlněné plátno a následně vypíná na dřevěný rám. Tento unikátní přístup adjustace tak umožňuje prezentovat obrazy na papíře v rozměrném měřítku.
Macháček volí zářivé a kontrastní barvy, kterými na ploše obrazu vytváří souvislé vyprávění příběhu zasazeného do mystických a nadčasových krajin inspirované autentickými scénami. Macháčkova díla byla v roce 2023 a 2025 vystavena ve významných muzeích současného umění v MoCA Taipei a Taitung Art Museum společně se zastoupením mezinárodních umělců.
Martin Lukáč (1989)
Martin Lukáč (1989) vyštudoval Ateliéry malby na Vysokej škole umeleckopriemyslovej v Prahe. Vo svojej tvorbe sa pohybuje na hranici medzi abstraktným a figurálnym jazykom. Jeho najnovšie diela vznikli v New Yorku, kde sa nedávno presťahoval. Atmosféra veľkomesta, jeho vizuálny smog, rytmus a pulzujúca energia sa odrážajú v Lukáčových maľbách ako neustály pohyb medzi deštrukciou a novou štruktúrou.
V roku 2016 vyhral Lukáč cenu kritiky za mladú maľbu v Česku. Martinovi Lukáčovi sa ako jedinému žijúcemu Slovákovi podarilo v minulom roku predať svoje diela v prestížnych aukčných domov Christie’s (Paríž) a Sotheby’s (Kolín nad Rýnom). Jeho diela boli vystavené v mnohých európskych galériách a verejných inštitúciách ako je aj Národní galérie v Praze, Ludwig Museum v Budapešti, The House for Art and Design Holstebro v Dánsku,Tönnheim Gallery v Madride, Annika Nuttall Gallery v Dánsku, Erika Deak Galleria v Budapešti, Mamoth v Londýne alebo v Duve Gallery v Berlíne. Participoval na medzinárodných výstavách v Ashes on Ashes v New Yorku, Cerquone Gallery v Miami, Sophistica Gallery v Prahe, Artemis Gallery v Lisabone alebo Double Q Museum v Budapešti.
