top of page
gabrielova_poster.jpg

POLARIS

6. 3. 2024 - 31. 3. 2024

 

Výstava Veroniky Gabrielové (1992) je duálně autobiografická, když se v ní prolínají věci, které prožívá, s těmi, o kterých přemýšlí. Její precizní kresebné práce mají formátem i barevností nejednou vizuálně nakročeno k malbě a není úplně snadné je formálně ani tematicky zařadit. Jsou to kombinované asociativní kompozice na pomezí zátíší, krajinných motivů a figurality se symbolickým nábojem, založené především na osobní mytologii. Přestože jsou výrazem zřetelně ukotvené v realitě, jako celek jsou významově otevřené a výkladově vrstevnaté.

 

Jejich obsah se přímo dotýká autorčiny každodennosti, ale zároveň přerůstá do nadosobního vyznění směrem k aktuální globální problematice, kterou ovšem zpětně stavějí na úroveň intenzívního subjektivního prožívání. Právě síla, opravdovost a přirozená logika vyrovnaného vztahu mezi vlastní intimní sférou a celosvětovým kontextem jsou v našem prostředí výjimečné a dělají z prací Veroniky Gabrielové to, čím jsou – nenásilným a přitom aktivním znamením sounáležitosti s tím co nás obklopuje ať se to zdá být na první pohled jak chce vzdálené, stejně jako zprávou o osobní zodpovědnosti za tento svět.

pozvanka_dusek.jpg

Gates

24. 1. 2024 - 28. 2. 2024

 

Absolvent pražské akademie a laureát Ceny kritiky z roku 2021 Pavel Dušek (1992) novým cyklem vytvořeným přímo pro Platformu 15 obecně navazuje na svůj postupný proces materiálového zkoumání malby.

 

Tentokrát poprvé zaměřil pozornost na ocel, která jeho obrazoobjekty s architektonickým vyzněním ještě víc otevírá parametrům projektování technického typu. Také v tomto případě autor vychází z modernistických principů skládání prostoru, ale na rozdíl od předchozí doby, kdy se často volně inspiroval ultimátními stavbami mezinárodní avantgardy, jsou nyní předobrazy jeho prací ukotvené v současnosti. Ocelové pláty ještě více podtrhují optické kvality reliéfních kompozic, čemuž napomáhají i dynamická proměna barevnosti a řízené experimenty s použitím rzi. Ta nejen že do vizuální hry vnáší strukturální prvky, zesubtilňuje ji a celkově přenáší zoom na detail, ale má i významotvorný efekt, kdy se v obrazech stává ztělesněním plynoucího času.

 

Geometrizující skladba osvětlených a stinných částí pak otevírá prostor do hloubky až nejzazší ploše, k níž se celý konstrukční systém prolamovaných hmot vztahuje. Jak naznačuje postava, která se poprvé na jednom z obvykle liduprázdných interiérů nachází, nejde jen o tajuplné abstraktní místo, do kterého může divák projektovat své představy o tom, co se nachází vně „stavby“, ale také možné východisko z labyrintu, jenž člověka v jeho každodennosti obklopuje. Kurátorem výstavy je Radek Wohlmuth.

bottom of page