top of page
50x70_cernicky_page-0001 (1).jpg

Pohádky bezesných nocí

4. 4. 2024 - 28. 4. 2024

 

V roli vypravěče se Jiří Černický pouští do glosování světa skrze soubor krátkých anekdot, které vycházejí z inspirace starých pohádek a bajek knižního souboru Pohádky tisíce a jedné noci. Orientální relikt obohatil evropskou společnost a dovolil nahlédnout do obsahu kulturních aspektů Blízkého východu. Jiří Černický je dobrodruh a cestovatel, který objevuje zapomenutá, nebezpečná i bizarní místa světa, ale i ta skrytá v jeho nitru.


Centrifugy senzací a absurdností vynášejí smyšlené figurky do nabitých barevných polí. Popkulturní fenomén americké fráze „dreams come true“ ohraničuje pole působnosti každého zobrazeného aktéra. Odrážejí od sebe okolní svět a žijí ve své vlastní bublině. Jak sám popisuje Jiří Černický: „efekt energetický polí vychází z představy, že je obraz tvořen ze skvrn (polí), jenž mají ve svém středu energetický významový zdroj.“ 


Jiří Černický docílil pocitu pohádkovosti díky formě záměrně zvoleného líbezného stylu figurativnosti.  Pohádky bezesných nocí jsou založeny na jinotajích a nevyřčených pravdách, které v sobě skrývají magnety přitažlivosti a krutý humor. Postavy působí jako izolanty štěsteny, které působí mírumilovnou povahou, avšak se zlým úmyslem. Pod vlivem cest po Africe a Blízkém východě se do tvorby Černického přimíchal nezaměnitelný spirit odvahy, humoru a nadhledu nad tíživou realitou s ingrediencemi tajemnosti, absurdnosti a exotičnosti k exhalaci informovanosti přítomnému okolí.

gabrielova_poster.jpg

POLARIS

6. 3. 2024 - 31. 3. 2024

 

Výstava Veroniky Gabrielové (1992) je duálně autobiografická, když se v ní prolínají věci, které prožívá, s těmi, o kterých přemýšlí. Její precizní kresebné práce mají formátem i barevností nejednou vizuálně nakročeno k malbě a není úplně snadné je formálně ani tematicky zařadit. Jsou to kombinované asociativní kompozice na pomezí zátíší, krajinných motivů a figurality se symbolickým nábojem, založené především na osobní mytologii. Přestože jsou výrazem zřetelně ukotvené v realitě, jako celek jsou významově otevřené a výkladově vrstevnaté.

 

Jejich obsah se přímo dotýká autorčiny každodennosti, ale zároveň přerůstá do nadosobního vyznění směrem k aktuální globální problematice, kterou ovšem zpětně stavějí na úroveň intenzívního subjektivního prožívání. Právě síla, opravdovost a přirozená logika vyrovnaného vztahu mezi vlastní intimní sférou a celosvětovým kontextem jsou v našem prostředí výjimečné a dělají z prací Veroniky Gabrielové to, čím jsou – nenásilným a přitom aktivním znamením sounáležitosti s tím co nás obklopuje ať se to zdá být na první pohled jak chce vzdálené, stejně jako zprávou o osobní zodpovědnosti za tento svět.

bottom of page