Night Napoli
2. 5. 2024 - 31. 5. 2024
Fyzická malba Sofie Švejdové (1990) se rozevírá mezi realitou a abstrakcí. Dotýkaná exprese vytvářená rukama mění skutečnost v emoce a zaklíná je do hutných barevných hmot, které ztrácejí konkrétní tvarosloví a doslovnost, aby se z nich staly zaujaté připomínky událostí a věcí ukotvených v prostoru, přičemž obě polohy se protínají. Jsou jedním a týmž a zároveň každá sama sebou. Sofie na jedné straně odebírá z viditelné skutečnosti, na druhé naopak zviditelňuje to, co za normálních okolností vidět není: energie, vztahy, niterné procesy. Svoje vlastní, samozřejmě, protože při malování vychází z toho, co jí obklopuje, a co se jí děje. Z takového pohledu se dá o její tvorbě uvažovat jako něčem, co přímo dotýká jejího života.
Páteří její malby je na počátku vnější svět, aby se dál tak trochu magicky rozvíjela v nezávislé intuitivní lince už jen podle toho, co se děje na plátně. Dostává se tak na hranice abstrakce, ale při tom neztrácí zobrazivý potenciál. Zůstavá obojím a záleží na optice diváka, jeho způsobu čtení a asociacích, které rozhodují o tom, čím je v daný okamžik víc. Naznačuje to ostatně – především s ohledem na obrazy reflektující bezprostřední domácí prostředí autorky, rozčeřené rodinným výletem do Broumova - i trochu ironický název. Velkosvětskou z angličtiny upředenou roušku odkazující na romantickou noční Neapol demaskuje česká fonetika, aby prozaicky upozornila na fakt, že většinu času, který nám tady byl vyměřen, můžeme s největší pravděpodobností „najít na poli“. Tedy v práci a každodenních starostech.
.jpg)
Pohádky bezesných nocí
4. 4. 2024 - 30. 4. 2024
V roli vypravěče se Jiří Černický pouští do glosování světa skrze soubor krátkých anekdot, které vycházejí z inspirace starých pohádek a bajek knižního souboru Pohádky tisíce a jedné noci. Orientální relikt obohatil evropskou společnost a dovolil nahlédnout do obsahu kulturních aspektů Blízkého východu. Jiří Černický je dobrodruh a cestovatel, který objevuje zapomenutá, nebezpečná i bizarní místa světa, ale i ta skrytá v jeho nitru.
Centrifugy senzací a absurdností vynášejí smyšlené figurky do nabitých barevných polí. Popkulturní fenomén americké fráze „dreams come true“ ohraničuje pole působnosti každého zobrazeného aktéra. Odrážejí od sebe okolní svět a žijí ve své vlastní bublině. Jak sám popisuje Jiří Černický: „efekt energetický polí vychází z představy, že je obraz tvořen ze skvrn (polí), jenž mají ve svém středu energetický významový zdroj.“
Jiří Černický docílil pocitu pohádkovosti díky formě záměrně zvoleného líbezného stylu figurativnosti. Pohádky bezesných nocí jsou založeny na jinotajích a nevyřčených pravdách, které v sobě skrývají magnety přitažlivosti a krutý humor. Postavy působí jako izolanty štěsteny, které působí mírumilovnou povahou, avšak se zlým úmyslem. Pod vlivem cest po Africe a Blízkém východě se do tvorby Černického přimíchal nezaměnitelný spirit odvahy, humoru a nadhledu nad tíživou realitou s ingrediencemi tajemnosti, absurdnosti a exotičnosti k exhalaci informovanosti přítomnému okolí.